Teorie tlumení
Rozdělení materiálů na snižování hluku dle principu jakým fungují
1. Zvukově pohltivé materiály - materiály s otevřenou vlákennou nebo pórovitou strukturou. Právě otevřenost struktury je zásadní podmínka, která pohlcování zvuku umožňuje. Při pohlcování zvuku, dochází k přeměně kinetické energie částic zvuku na energii tepelnou tím, že pohybující se částice „rozkývávají“ jednotlivá vlákna a nebo se částice „třou“ o stěny kanálků u pórovitých materiálů.
Mezi tuto skupinu materiálů využívaných v technické praxi patří různé netkané textilie, skelné a jiné vlákenné proplety, PUR pěny s otevřenou strukturou atp.
Schopnost zvukové pohltivosti daného materiálu charakterizuje činitel zvukové pohltivosti α [-], který udává poměr energie vyzářené, ku energii pohlcené. Je to tedy bezrozměrné číslo z intervalu od nuly do jedné. α=1 je tedy absolutně pohltivý materiál a α=0 zcela nepohltivý, odrazivý materiál.
Pro potřeby návrhu vhodného typu izolace pro konkrétní aplikaci máme provedenu řadu měření zvukové pohltivosti pro různé typy, tloušťky a varianty zvukově pohltivých materiálů.
2. Materiály neprůzvučné, resp. zvyšující neprůzvučnost dané konstrukce (např.krytu, stavební příčky atp). Jedná se o materiály, které jsou schopny zvýšit neprůzvučnost především zvýšením hmotnosti dané konstrukce. Pro kolmý dopad zvukové vlny na příčku je možné říci, že zdvojnásobením hmotnosti příčky se zvýší neprůzvučnost o cca 6dB.
Těžké fólie přidávají do konstrukce poměrně velkou hmotnost při velmi malé tloušťce. Folie AMS mají dle použité tloušťky vlastní plošnou hmotnost od 3,5 do 7 kg/m2!
Vzduchová neprůzvučnost je veličina popisující schopnost dělící konstrukce zabránit šíření hluku vzduchem přes tuto konstrukci. Je označována R[dB]. Vzhledem k tomu, že je frekvenčně závislá, je často pro základní orientaci využívaná i jednočíselná hodnota Rw – index vzduchové neprůzvučnosti.
Vzduchová neprůzvučnost je vždy vlastnost celé konstrukce, z tohoto důvodu máme provedeno celou řadu měření našich těžkých zvukověizolačních folií AMS na různých materiálech, především na tenkých plechách, kde se jedná o soubor mnoha kombinací tlouštěk plechů a tlouštěk těžké folie AMS. Dále např. na sádrokartonových deskách a přímo v standardních sádrokartonových příčkách.
3. Materiály s vysokým vnitřním tlumením - tj.materiály vykazující velké ztráty při deformacích. Jsou schopny výrazně omezit schopnost vibrací a chvění tlumené konstrukce, čímž se sníží množství zvuku vyzářené z konstrukce (tj.té akustické energie, která by jinak bez problémů prošla např. ocelovým krytem nebo sádrokartonovou deskou).
Tato schopnost je hodnocena pomocí činitele vnitřního tlumení η[-], který není frekvenčně závislý, tj. tímto způsobem je možné zvuk snížit i v nízkých frekvencích ve kterých jsou ostatní způsoby snižování hluku vzhledem k vlnové délce prakticky neúčinné! Pro dobrou funkci tlumícího materiálu je ještě důležitý modul pružnosti E[N/m2]. Měřítkem účinnosti materiálu je součin ηxE.
Velmi velkého snížení hlučnosti lze dosáhnout např. u konstrukcí z tenkých ocelových plechů, kdy zvýšením hodnoty činitele η na 10-ti násobek je možné snížit hlučnost cca o 10 dB!
Kromě antivibračních nátěrů mají tuto schopnost i těžké folie AMS, které, když jsou řádně v ploše nalepeny na konstrukci plní i funkci antivibrační, což je dělá unikátními mezi ostatními těžkými foliemi!